30.09.2009
Výročí
Už je to tak. Včera tomu byl rok, co jsem začal psát tento blog.
Celý článek
Už je to tak. Včera tomu byl rok, co jsem začal psát tento blog.
Ačkoliv jsem to vůbec neočekával a spíš plánoval víkend odpočinkově válecí, na poslední chvíli se vše zvrtlo na odpočinkově alkoholový. Toho odpočinku, bylo méně než málo, alespoň co se spánku týká.
Někdy před pěti, šesti...prostě X lety – jak ten čas letí, jsem válčil s jednou nejmenovanou telefonní společností ohledně jejich tarifů a služeb.
Ne zcela přesně si pamatuji, kdy jsem psal poslední záznam, ale vezmu to od té vosy. Protože to se nestává zase tak často. Takže si to živě pamatuju.
V červnu jsem psal o tématickém zájezdu do pivovaru Platan. A nyní – včera - jsme podnikli další výpravu za poznáním.
„Takže chlapi, já se menuju Fery a celý týdle akci budu velet. Ste tu proto, abyste pokáceli těch pár stromků, moc se s tim necamrali, dostali zaplaceno a šli domů. Máte na to dva dny, zmáknout se to ve čtyřech dá za jeden. Já na to mám sto padesát tisíc a je nás na ně pět. Já mám rovnej podíl jako vy, za zprostředkování a za to, že jsem vám tendle super kšeft dohodil. Když to stihnete za dnešek, tak vám koupim všem pivo za to, že sem s váma nebudu muset zase zejtra. Jak dělat s pilou víte, zkoušky máte, na to sem si osobně dohlíd. Používejte chrániče sluchu a očí, děsně by mě sralo, že mě neuslyšíte a neuvidíte až vám tu budu nadávat, že ste se mi tu zmrzačili. A hlavně byste svým řevem rušili ostatní kámoše při práci, protože pomoci se tu jen tak nedovoláte. Doporučuju taky, abyste se nepletli vzájemně pod nohy, dávali si bacha kam co položíte a doporučuju si hlídat záda, aby vám to někdo nepoložil na ně. Při každým stromu se nestyďte zařvat, že padá, když ho pokládáte. Jste tu sami, nikoho tim nezbudíte a už jsem pár rozdrcenejch chlápků a jejich plačících vdov viděl a ani jedno nevypadlo moc pěkně. No, i když, některý ty vdovičky...che. No nic dál mi tu taky nešermujte s pilama jak při texaským masakru, zmrzačenej a vykrvácenej chlápek není vo nic hezčí, než rozdrcenej. Prostě položim strom, vodrbu z něj těch pár větví a du na další. Na nějaký krvárny tu nejsme dělaný, kdo se s váma má tahat k rakvi. Pojistky sice máte, rodinky hlady nezůstanou, ale neužili byste si prachy co vás čekaj, ty se dělej jen mezi živejma, he he. Začíná bejt vidět, tak se tu moc nepoflakujte, večer si vás přijedu vyzvednout a věřim, že tu ty stromy budou všecky naležato."
Už když jsem vstával začal jsem se těšit na to, jak si večer lehnu.